Prosím, počkej na mě…

Prosím, počkej na mě, až půjdu za Tebou. Jdu totiž už hodnou chvíli a nevidím Tě. Možná je mlha kolem mě, anebo jsem jen zavřela oči…

Prosím, počkej na mě, protože cesta to bude klikatá a já nemám mapu. Ani nevím, kde jsi, ale hodlám jít dál.

Možná budeš uprostřed kruhu, ve kterém budu chodit. A možná najdu v kapse kompas, co mi tam někdo vložil…

Prosím, počkej tam na mě, protože boty už začínám mít prošlapané a kus cesty mám za sebou. Nechci se ohlížet a tak doufám, že jsem neprošla kolem Tebe bez povšimnutí.

Prosím, počkej na mě, až polezu přes vrcholky hor, přeplavu moře a přesypu písek na břehu oceánu. Pak možná budu vědět, kde Tě hledat.

Prosím, počkej na mě, protože ten déšť neustává. Jdu bažinami i močály. Vše se na mě lepí a já nemám sílu to shodit. Jen doufám, že až se setkáme, chytneš mě za ruku a řekneš mi, že jsi mě taky hledal.

Prosím, počkej na mě, až půjdu za Tebou, nebo snad mám počkat já na Tebe?